Lékový ziskový kalkulátor
Analýza dostupnosti léků
Zjistěte, proč některé léky chybějí na trhu. Vypočítejte ziskovost léku a určete, zda je pro výrobce výhodné ho vyrábět.
Proč to funguje? Výrobci se rozhodují podle zisku. Léky s nízkým ziskem často chybí, i když je potřeba mnoho lidí. Náš kalkulátor vám ukáže, proč jistý lék může chybět na trhu.
Stojíte v lékárně v Praze, hledáte lék na běžný zimní kašel - a není ho. Nejen ten, ale ani žádná náhrada. Lékárna vám říká: „Zatím to nemáme, přijde to, ale nevíme kdy.“ To už není výjimka. To je každodenní realita. A každý, kdo se v posledních letech pokusil koupit antibiotikum, lék na týdenní vysokou teplotu nebo i jen obyčejný přípravek na spálení žáhy, ví: něco je špatně. Ale kdo je za to zodpovědný?
Lékárna není příčinou
| Co lékárna dělá | Co lékárna nedělá |
|---|---|
| Objednává léky od distributorů | Nevyvíjí léky |
| Uchovává zásoby podle předpisů | Nemá kontrolu nad výrobou |
| Informuje pacienty o náhradách | Nemůže vyrobit lék, který není na trhu |
| Udržuje komunikaci s lékárenskými sítěmi | Nemá vliv na ceny nebo dodávky zahraničních výrobců |
Lékárna v Praze nebo v Plzni nevyrobila ani nezakoupila lék. Lékárna je jen posledním článkem řetězce. Pokud není lék na skladě, není to kvůli tomu, že lékárník nechce. Je to kvůli tomu, že ho nikdo nezabalil, neodeslal, nezaregistroval nebo nezakoupil dříve. Lékárna neřídí výrobu. Neřídí dodávky z Indie nebo Číny. Neřídí, zda se výrobce rozhodne vyrábět lék vůbec.
Výrobci se rozhodují podle zisku
Některé léky, které chybí, jsou staré, levné a prodávají se v milionech kusů. Například paracetamol v tabletách 500 mg. Vypadá to, že by ho mělo být vždycky dost. Ale výrobci si při výrobě takových léků počítají: kolik stojí suroviny, jaká je cena práce, jaká je logistika, jaká je pravděpodobnost, že ho budou kupovat. A pokud se vyplatí vyrábět lék na vysoký krevní tlak, který stojí 150 korun, než lék na bolest hlavy, který stojí 12 korun, vyberou to první. A to i když ten druhý potřebuje tři miliony lidí.
Podle dat z Ústavu pro zdravotní informace a statistiky ČR bylo v roce 2024 na seznamu nedostupných léků přes 350 přípravků. Z toho 62 % byly léky, které stojí méně než 20 korun. To není náhoda. To je ekonomická volba. Výrobci se nevyhýbají výrobě léků - vyhýbají se výrobě levných léků. A když se výrobce rozhodne přestat vyrábět levný lék, neznamená to, že se najde jiný. Většina těchto léků je vyrobena jen několika společnostmi na celém světě.
Distributoři nejsou záchranci
Distributoři - firmy, které přepravují léky z výrobců do lékáren - nejsou ani záchranci, ani zločinci. Jsou prostě obchodníci. A jejich úkol je zaručit, že léky dorazí tam, kde se prodají nejrychleji a nejvýhodněji. Pokud je lék levný a má nízký přírůstek, distributor ho přepraví jen tehdy, když nemá jinou možnost. Pokud má možnost přepravit lék na rakovinu, který stojí 15 000 korun, nebo lék na kašel, který stojí 15 korun, vybere to první. A to i když ten druhý je pro pacienta nezbytný.
Ve výsledku: lék, který potřebuje 100 000 lidí, může být na skladu distributorky jen 3 dny v měsíci. Lék, který potřebuje 100 lidí, je na skladu po celý měsíc. To není chyba lékárníka. To je systém, který funguje podle zisku, ne podle potřeby.
Stát má moc, ale nechce ji použít
Stát má nástroje. Může stanovit minimální zásoby. Může vyžadovat, aby výrobci udržovali záložní zásoby. Může vynutit, aby se levné léky vyráběly i v Česku. Může přidat podporu pro výrobu těch, které nejsou ziskové, ale jsou nezbytné.
Ale nečiní to. Proč? Protože to stojí peníze. Protože to znamená zákazníkům, že lék nebude stát 12 korun, ale 15. Protože to znamená, že výrobci budou muset přijít o nějaký zisk. A politici se nechtějí stát neoblíbenými kvůli 12 korunám.
Na druhé straně: když se lék nedostane k pacientovi s rakovinou, to je krize. Když se lék nedostane k děti s infekcí, to je krize. Když se lék nedostane k starému muži s vysokým krevním tlakem, to je krize. Ale když se lék nedostane k někomu, kdo si koupí lék na kašel, to je jen „nedostatek“. A proto se nic neudělá.
Co se děje v zahraničí?
Německo má zákon, který vyžaduje, aby výrobci udržovali minimálně 3 měsíční zásoby všech léků, které jsou na trhu. Pokud se to nestane, hrozí pokuta. Ve Švédsku je stát přímým nákupcem většiny léků - a proto může vyjednávat záruky dodávek. Ve Francii se za nedostatek léků odpovídá výrobci přímo. Pokud lék chybí déle než 14 dní, může být vynucen k výrobě, i když to není ziskové.
V Česku to není tak. Není zákon, který by vynucoval zásoby. Není mechanismus, který by vynucoval výrobu. Není ani transparentní seznam, kde by se dalo sledovat, který lék chybí a proč. Lékárníci se snaží, pacienti se snaží - ale systém se nechává být.
Kdo je tedy zodpovědný?
Nejsou to lékárníci. Nejsou to distributoři. Nejsou to pacienti.
Zodpovědný je systém. Zodpovědný je stát, který neřídí výrobu. Zodpovědný je vláda, která nechce investovat do bezpečí zásob. Zodpovědný je trh, který preferuje zisk před potřebou. Zodpovědný je politický systém, který považuje zdraví za náklad, ne za základní právo.
Před pěti lety byl v Česku lék na epilepsii, který se vyráběl jen v jedné továrně v Indii. Když se továrna zhroutila kvůli povodni, lék zmizel. Lékárny v Praze, Brně, Ostravě - všechny se vyprázdnily. Lékaři hledali náhrady. Pacienti přecházeli na jiné léky, které měly vedlejší účinky. Někteří přestali brát lék vůbec. A co udělal stát? Nic. Žádný zákon. Žádný plán. Žádná odpověď.
Je to jako kdyby se všechny kabelky v domě rozbily - a nikdo neřekl, kdo je měl opravit.
Co můžete dělat vy?
Nejde o to, abyste se stali odborníky na lékárenskou logistiku. Ale můžete se stát hlasem.
- Požádejte svého lékaře, aby zaznamenal, které léky chybí - a proč.
- Požádejte svou lékárnu, aby vám poskytla informaci o tom, kdy se lék očekává - a jestli je to jen „možná“ nebo „pravděpodobně“.
- Pište svému poslanci. Napište ministerstvu zdravotnictví. Napište to i na sociální sítě. Neříkejte: „Je to špatné.“ Říkejte: „Kdo je zodpovědný?“
- Podpořte iniciativy, které vyžadují transparentnost dodávek léků. Existují už projekty, které mapují nedostupné léky - přidejte se.
Nedostatek léků není náhoda. Je to výsledek rozhodnutí. A rozhodnutí můžeme změnit - ale jen když si uvědomíme, že za to neodpovídá někdo jiný. Odpovídáme my všichni. A to znamená, že můžeme něco změnit.
Proč se léky nedostávají do lékáren, když jsou na trhu?
Léky mohou být na trhu, ale nejsou dostupné pro české lékárny, protože výrobci je nevyrábějí v dostatečném množství, distributoři je neobjednávají kvůli nízkému zisku, nebo se lék přepravuje jen do zemí, kde se prodává dražší. Některé léky jsou výhradně vyrobeny v jedné továrně v zahraničí - a pokud tam nastane problém, není kam jít.
Může lékárna objednat lék přímo od výrobce?
Ne. Lékárny v Česku mohou objednávat léky pouze přes registrované distributory. To je zákonně stanoveno. Výrobci neprodávají přímo lékárnám. To znamená, že pokud distributor neobjedná, lék se do lékárny nedostane - i kdyby byl k dispozici.
Proč neexistuje seznam všech nedostupných léků v reálném čase?
V Česku neexistuje povinný a průběžně aktualizovaný seznam nedostupných léků. Ústav pro zdravotní informace a statistiky ČR vydává seznamy, ale s prodlevou několika týdnů. Výrobci a distributoři nejsou povinni hlásit nedostatek okamžitě. To znamená, že pacienti a lékárníci často zjišťují chybějící lék až tehdy, když ho hledají.
Je možné si zakoupit lék z ciziny?
Zákonně ano - ale jen v případě, že lék není v Česku registrovaný nebo není dostupný. Musíte mít předpis lékaře a lék musí být prokazatelně stejný jako český. Pokud se jedná o stejný lék, ale jiného výrobce, může být potřeba schválení. V praxi je to složité, často nákladné a nezaručuje bezpečnost.
Co se stane, když pacient nemůže dostat lék na chronické onemocnění?
Pacient může být nucen přejít na jiný lék, který může mít jiné vedlejší účinky, nebo může přestat léčbu. To může vést ke zhoršení stavu, hospitalizaci nebo i k nevratným následkům. V některých případech se lékaři snaží získat lék z jiného kraje, ale to je náhodné a nezaručené. V Česku neexistuje systém, který by zajišťoval kontinuitu léčby v případě nedostatku.
Co bude dál?
Bez změny systému se situace zhorší. Výrobci budou stále více přesouvat výrobu do zemí s nižšími náklady. Distributoři budou vybírat jen ty léky, které se prodají nejrychleji. A stát bude pokračovat v pasivitě - dokud se nezhorší něco, co už nebude možné ignorovat.
Až přijde den, kdy bude chybět lék na infarkt, na epilepsii, na diabetickou neuropatii - a nikdo nebude vědět, kdo je zodpovědný. Pak se bude hledat vina. Ale už bude pozdě.
Nedostatek léků není problém lékáren. Je to problém společnosti. A jen společnost ho může vyřešit - když se rozhodne, že zdraví je důležitější než zisk.
